Pandémia umocnila niektoré témy a umelcom poskytla nechcený čas na premýšľanie. Námet nového albumu od českej neo-psychedelic rockovej skupiny Dirty Old Dogs s názvom „Let ‚Burn Heaven Again“ je toho príkladom. Ako prebiehal tvorivý proces počas kómy kultúrneho života sme sa opýtali frontmana kapely Tomma Prochazku.
Zvíťazili ste s niekoľkých súťažiach vrátane Jump into Colours, vďaka ktorému ste si na Colours of Ostrava aj zahrali. Aká bola vaša motivácia sa týchto súťaží zúčastniť? Povedali by ste o sebe, že ste súťaživí?
„Byli jsme hrozně natěšení na hraní, měli jsme pocit, že jsme nejlepší kapela na světě. Chtěli jsme hrát všude a pro všechny, aby každý viděl a slyšel, že ti nejlepší jsme. (smích) Jsme spíš horlivý a možná i trochu naivní. Samozřejmě je to zkušenost, která něco dá. Pokud se podaří se v soutěži někam dostat, tak dostanete i pocit, že někým jste, zvýší se sebevědomí a můžete zažít hraní na velkých festivalech, před masou lidí, jako je právě například Colours of Ostrava. Ale může to mít i opačný průběh a spíš to kapelám znechutit. I ta soutěživost, divná rivalita a taky trošku té trapnosti přidá na pocitu, že tohle vlastně není příjemná záležitost. Mnohem radši preferuji „běžné“ koncerty. Soutěž hlavně musí dávat smysl a nesmí to být nepříjemná nebo trapná událost.“
Aktuálny album „Let ‚Burn Heaven Again“ ste si nahrávali vo vlastnom štúdiu. Ako by si opísal celý tvorivý a technický proces? Ako ste postupovali vzhľadom na pandemické opatrenia?
„Deska vznikala ve sklepním obýváku, kde občas složím hlavu. Řekněme můj druhý domov. Trávení času ve svém „studiu“ den a noc má pak za následek, že hodně natáčíte. Takže jsem se občas choval jako workoholik a většinu věcí jsem tak stvořil já. Kluci mi potom mou vizi krásně vypilovali svou invencí a podtrhy důležitých částí. Hodně písní se nedokončilo, vymazalo, ztratilo. Bylo to rušné období, naučil jsem se větší trpělivosti. Bicí jsme ale nahrávali u kamaráda v třineckém studio Bišop. Veškeré stopy písní jsem už předem trochu mixoval a dával jim ten správný punc, jaký jsme si představovali. A Amák z pražského studia Golden Hive nám pak udělal finální mix a master. Zvuk tak posunul o kus dále. Velká mu čest. Co se týče pandemie, tak produkci alba neohrozila. Měli jsme pauzou od koncertů aspoň čas na přípravu a prostor pro kreativitu.“
Album bol viac ako rok pripravený na vydanie. Prečo ste váhali s vydaním? Aké to je sedieť na hotovej platni a čakať?
„Album není úplně hotové, dokud ho nevydáte. Pořád se na něm něco dodělávalo, kombinovalo. Tvořily se různé mastery. Taky se řešila vizuální stránka, příprava na vydání, promo a tak dále. To vše souvisí s deskou. Deska teď přichází nejvíc včas, v momentálním kapelním stavu, v jakém se nacházíme. Opět, trpělivost je na místě, musí se to i hezky načasovat.“
Aké hudobné inšpirácie vás ovplyvňujú a ktoré sa premietli do vašej tvorby?
„Rychle se to mění, protože nové muziky přibývá ve velkém množství. Pokud bych měl počítat poslední dva roky, co deska vznikala, tak byla moje hudební inspirace převážně u kapel zaměřených na synťáky. Bude to znít divně, ale synthwave hudba se tady dost podepsala. Filmová hudba, hlavně Ennio Morricone. U těch rockovějších to byly například krásná Chealsea Wolfe nebo Mark Lanegan, Nick Cave a Warren Ellis (i jejich filmová hudba), Jesus and the Mary Chain nebo jejich následovníci Black Rebel Motorcycle Club, post rocková hudba namátkou Mono nebo metalový Cult of Luna, je tam třeba i Jack White, ethno avantgardní Dead Can Dance nebo americká princezna Lana Del Rey. Ale samozřejmě těch inspirací je mnoho.“
Ústrednou témou albumu, ako už z jeho názvu vyplýva, je oheň. Čo pre vás konkrétne znamená?
„Jde o téma, které se postupně vytříbilo samo. Tento koncept nebyl předem daný. Začalo to písní Let´s Burn Heaven Again, jakožto takový ironický až přehnaný text o slepé lásce, opakovaného ubližování a ničení, spalování chcete-li. Zdálo se to jako zajímavý motiv pro skladbu. Postupem času, během různých zážitků, se symbol ohně objevoval častěji a začal mít až léčivý potenciál. Ke konci desky se to všechno vyjasnilo a já jsem věděl o čem deska vlastně je. Jde o prožité období, které potřebovalo nutné změny, sic bolestivé, ale velmi potřebné pro další posun. A to jak na osobní, tak globální úrovni.“
Vo videoklipe k piesni „One Day“ na konci zhorí košeľa s výšivkou vizuálu kapely na chrbte. Má to byť symbolika novej éry kapely? Alebo sa za tým skrýva ďalší príbeh?
„Ano, jde o vizuál naši kapely, který představoval předchozí období, které trochu stagnovalo. A taky i samotná bunda představovala osobní intimní příběh. Byl to velký symbol staré doby. Šlo o to se osvobodit a pokračovat dál. Taky to odkazuje i na odchod bubeníka Vojtěcha Pietra, který s námi hrál opravdu dlouho a bylo to pro nás hrozně těžké.“
Na obalu albumu je fotografia požiaru. Je fotka z fotobanky alebo ste odfotili skutočný požiar?
„Fotku pořídil náš kamarád dobrodruh Čeněk Křížemkráž na Sardinii. Šlo o požár lesa u města Bosa, což je jedno z nejkrásnějších měst v Evropě. Už tahle skutečnost byla pro nás dost zajímavá, hoří něco opravdu krásného. Taky je příhodné, že Čeněk s kamarády během toho požáru v autě poslouchali naše starší alba. Těhle synchronicit si všímáme často a rádi se těchto spojitostí držíme a nasloucháme jim. A taky ta fotografie je nádherná a na přebal deska se velmi hodí.“
Pred vydaním albumu ste sa rozišli s bubeníkom Vojtěchem Pietrem. Spomenuli ste v médiách, že aj jeho odchod bol témou albumu o očiste ohňom. Prečo ste nakoniec ukončili spoluprácu?
„S Vojtou Pietrem jsme hráli opravdu dlouho. Stali se z nás dost blízcí přátelé. Už v dobách, kdy jsme měli ještě kapelu Amorfia, to bude už tak 14 let. Naše cesty se však ke konci rozdělovaly a my jsme nebyli spokojeni s tím, kam to vede. Byla to už dlouhodobá záležitost, kterou jsme se snažili nějak vyřešit. Ale čas ukázal, že lepší bude, když se rozloučíme. Věříme, že je to dobré pro nás pro všechny, sic to teď ještě tak necítíme. Ale tyhle věci potřebují čas a trpělivost. Nutná bolestivá změna. Vojta byl velkou součástí kapely a myslíme, že tahle deska je krásné rozloučení a že se po nějaké době znovu přátelsky setkáme.“
Na videoklipoch s vami dlhodobo spolupracuje brniansky kameraman a režisér Mohamed Al hash. K súčasnému albumu ste oznámili vydanie troch singlov s klipmi. Každý z nich má natáčať niekto iný – prvý ste robil Vy, Tomm, druhý Mohamed a tretieho tvorcu ste zatiaľ neprezradili. Prečo ste sa rozhodli pre rôznych tvorcov?
„Jde o stejné téma v podání různých umělců a to nám přijde atypické. Jde o námět, který se podle nás týká všech lidí. Není to záležitost jen jednoho člověka. Tvůrci do toho mohou dát své pojetí spalování a znovuzrození, trochu spirituálna.“
V aktuálnom videoklipe titulnej piesne albumu „Let ‚Burn Heaven Again“ hrá speváčka Veronika‘ Reimo ‚Kudličková dievča, ktorá sa preháňa pred pohyblivým plátnom vo veteráne Škoda Laurin & Klement. Speváčku môžeme tiež počuť v refréne skladby. Ako prebiehalo natáčanie? Ako spevov, tak klipu.
„Verču jsem znal z Brna, kdy jsem tam buskoval a ona se potom stala naší fanynkou. Pak jsme zjistili, že taky krásně zpívá. Je taky dobrá kamarádka již zmiňovaného Mohameda. Cítil jsem, že do skladby by se hodil ženský element, tak slovo dalo slovo a už jsme popíjeli víno na zkušebně a natáčeli zpěvy. Videoklip pak pokračoval ve stejném duchu. Přirozeně. Měli jsme pocit, že natáčíme velkofim.“ (smiech)
Album by mal vyjsť aj na vinyle. Kedy si ho budú môcť fanúšikovia objednať?
„Začíná to být běžná záležitost, že kapela vydává desku i na vinylech. Už to není jen pro fajnšmejkry. Takže firmy, které lisují desky, mají opravdu šrumec. Čekačka bývá i někdy přes půl roku. Což je šílený. U nás to vychází někdy na podzim, zatím přesný termín nemáme. Vinyl bude ke koupi na křtu desky, který plánujeme právě na podzim. K dostání bude samozřejmě i na našich sociálních sítích, na koncertech a připravované tour nebo u vydavatelství Indies Scope, kteří nám dělá distribuci. A taky budou k dostání i ve vybraných kamenných obchodech.“
NMR (foto: Létoslav Chromek)
