Balkánské mestizo s undergroundovou strategií: stáhněte si naši hudbu, a pokud ji nenávidíte, stisknete tlačítko smazat. Nejde o žádné plané heslo, bosenská skupina Dubioza Kolektiv, jak je u ní obvyklé, nabízí ke stažení zdarma své nové album Happy Machine.
Koncentrát naštvanosti, agresivního zvuku a třaskavých témat v úlevné rovnováze s pichlavou ironií a humorem: když bude nejhůř, poslužte si návodem k sestrojení „veselé mašinky“ na pálení rakije, bruselským byrokratům navzdory.
Bosňákům není nic svaté a jejich obdiv nadále patří těm, co se dokážou i za cenu svobody vzepřít systému – Wikileaks, The Pirate Bay či Edwardu Snowdenovi.
„Model vlastnictví a autorských práv v tradičním hudebním průmyslu je zastaralý a v novém digitálním věku nefunguje, takže je nutná redefinice. Peter Sunde, jeden ze zakladatelů The Pirate Bay, nedávno představil projekt Kopimashin – malý počítač, který kopíruje dokola stejnou píseň a generuje milióny dolarů ‚škody‘ podle definice hudebního průmyslu. To jasně ukazuje na absurdnost Sundeho příběhu. Virtuální ztráta neexistujícího majetku nemůže být přece důvodem k uvěznění,“ vysvětlil Kolektiv.
Pokud jde o volné stažení alba, nepovažuje to za ztrátu. „Nacházíme spoustu způsobů, jak s hudbou pracovat na trhu. Kapely se navíc v nových podmínkách snaží fungovat. Když máte nějakou rádi, podpořte ji: vyražte na koncert, kupte si merchandise, pošlete Bitcoiny.“
Radikalismus Dubiozy není samoúčelný. Osobní kruté válečné zkušenosti prý sedmičce hudebníků pomohly rozlišovat, co se ve světě opravdu děje. Bosenským politikům jdou na nervy od roku 2003, světoví je neregistrují; s hnidami se totiž nezaobírají. Evropští fanoušci na Dubiozu ale nedají dopustit a řadí ji do tábora rebelů mezi Fun-Da-Mental, Asian Dub Foundation, Benjamina Zephaniaha nebo Gogol Bordello. Dubiozu si pod křídla navíc vzal americký label Koolarrow, patřící Billymu Gouldovi z Faith No More.
Dubioza Kolektiv k nám jezdí už dlouho. Víme tedy, že si nás na koncertech dokáže hezky naskládat a vzápětí přejet jako buldozerem strhující hudbou. „Snažíme se udržet si kontakt s balkánskými tradicemi, takže jasně slyšíte, odkud pocházíme. Nakonec je to ale něco mezi Nirvanou, Rihannou, rockem a kozáčkem.“
Dubioza také sází na videoklipy a miliónová sledovanost odpovídá vloženému drajvu, humoru a útočné dikci. Se zlatým řetězem na krku žiju v západním blahobytu, mám zbrusu nové fáro, sto palcovou televizi, nejsem žádné macho, ženu nebiju a bát se mě nemusíte, nezapíchnu vás nožem. Ale svou DNA nezapřu, a když se napiju rakije, dojde mi, že z Balkánu se nedá utéct. Tolik ve zkratce zfilmovaný příběh rockově drtivé skladby No Escape (from Balkan) mířící za balkánskými gastarbeitery.
Nepřipadalo do úvahy, aby se Bosňáci, považovaní za plnokrevné anarchisty, na albu nevyjádřili k uprchlické krizi a nevrátili se k násilně rozehnané „occupy“ demonstraci na istanbulském náměstí Gazi. Ta byla v roce 2013 impulsem k dalším akcím po celém Turecku, i když to vzali obecněji. „Kdy, když ne teď? Kdo, když ne ty? Každý jsme jiný, ale rovni jsme si všichni,“ zpívá s nimi v bhangra skladbě All Equal pandžábský hip hoper BEE2.
Turbofolková Free.mp3 (The Pirate Bay Song) zpochybňuje vězeňské podmínky zakladatelů The Pirate Bay, autorská práva v digitálním věku a svobodu informací. Boom s trumpetou hostujícího Džambo Aguševiho si zase pokládá zapeklité otázky ohledně konce světa: „Je to proto, že nevíme, jestli rock vynalezli The Beatles nebo The Rolling Stones. A jak to má Santa Klaus s vegetariánstvím? Je mléko opravdu zdravé? Lhala nám NASA o cestě na měsíc a žije ještě bin Ládin? A jsme pod kontrolou nového světového pořádku?“
Přizváním Manu Chaa a katalánské skupiny La Pegatina Bosňáci podtrhují vztah k mestizu – výbušné směsi rocku, ska, hip hopu, rocku a reggae – a sdílení stejných názorů: „Evoluce je u konce, nový čas potřebuje nové rebely.“ Bez rudých praporů, měnících se prý dnes v rudé koberce a jen s náznakem vzpoury rozjíždí Dubioza společně s italským zpěvákem a trumpetistou Roy Pacim pořádný taneční mazec ve skladbě 24.000 Baci. Kdo pamatuje původní rock’n’rollovou verzi od Adriana Celentana z 60. let, uzná, že bez ironie.
„Ke všem spolupracím došlo přirozeně. Setkáváme se na festivalech a po afterparty se z nás obvykle stávají přátelé. Když se hudebníci sejdou v jedné místnosti, začnou mluvit o hudbě a nakonec to vede ke společnému skládání,“ uvedla Dubioza k přemíře hostů na albu Happy Machine, které si můžete volně stáhnout na oficiálním webu kapely.
Autor: Jiří Moravčík
