Nejlepší vibráto arménské diaspory…
Počet Arménů v cizině daleko překračuje počet obyvatel žijících v Arménii. Charles Aznavour, zpěvačka Cher, členové metalové skupiny System of a Down, ti všichni jsou arménského původu. Zpěvačka Eileen Khatchadourian pochází z početné arménské komunity v Libanonu, vydala dvě alba, dvakrát zvítězila v cenách Armenian Music Awards v Los Angeles, letos plánuje koncerty v Berlíně, Istanbulu i na evropských festivalech. Když se loni v červnu, u příležitosti stoletého výročí arménské genocidy stala Arménie tématem veletrhu Midem, Eileen Khatchadourian byla patrně jedinou Arménkou, která vystoupila mimo rámec hlavního programu, tedy off-Midem.
Jaké máte nejstarší hudební vzpomínky?
Moje babička i teta byly pianistky, vystudovaly na konservatoři v Římě, takže jsem se narodila v prostředí, kde se hrál Mozart, Dvořák, Bach, Beethoven. Arménská hudba se u nás doma nehrála.
A kdy přišli vaši předkové do Libanonu?
Moji prarodiče z matčiny strany pocházeli z Adany na jihu dnešního Turecka, byla tam velká arménská komunita a město vzkvétalo až do roku 1915, kdy tam začaly největší hrůzy genocidy. Pradědeček z otcovy strany prošel pochodem smrti a skončil jako sirotek, v Sýrii se ho ujal arménský kněz a vzal ho do Benátek, později vystudoval v Římě, odkud se pak vrátil na východ aby pomáhal krajanům. Já jsem se narodila v Bejrútu a učila jsem se na klavír. Kdykoli byla ve škole nějaká příležitost, tak jsem zpívala. Když mi bylo 11, naše rodina se kvůli libanonské válce vystěhovala do Montrealu.
Měla jste tehdy oblíbenou zpěvačku?
Madonnu, Michaela Jacksona, Julie Andrews, můj nejoblíbenější film byl muzikál Za zvuků hudby, v němž hrála právě ona. Když jsme přijeli do Montrealu, žili jsme uprostřed arménské komunity, chodila jsem do arménské školy, a tehdy jsem objevila další hudbu: Celine Dion. Snažila jsem se zpívat jako ona a testovala jsem, jestli mám stejně silný hlas jako ona. Taky jsem se snažila zpívat operu, ale kouřila jsem, takže z toho nic nebylo.
Stýskalo se vám?
Po Libanonu zpočátku ano, ale pak se mi víc stýskalo po Kanadě.
A kdy jste poprvé vstoupila na podium?
Kanadský zpěvák Mario Pelchat, který natočil duet se Celine Dion, plánoval koncerty v Libanonu a v radiu vyhlásili soutěž, kdo by Celine Dion nejlépe nahradil. Přihlásila jsem se a vyhrála a pak jsem s ním tři dny zpívala. Věděla jsem, že můj hlas je daleko hrubší a tak jsem se ho zeptala, proč si vybral zrovna mě? Odpověděl mi, že jsem byla jediná, kdo Celine Dion nekopíroval. Že měl 200 kopií Celine Dion a jediný hlas co se lišil – a to jsem byla já.
Kdy jste vlastně objevila arménskou hudbu?
Až když jsem dokončila maturitu v Libanonu. Tehdy jsem se rozhodla opět odejít, žila jsem jeden rok v Bruselu a pak pět let v Paříži. Ve Francii žije půl milionu Arménů, já se v Paříži naučila arménské písničky. My jsme je sice doma v Bejrútu zpívali při večeři, ale tím to pro mě skončilo. Když jsem byla dítě, arménská hudba mě nezajímala. Styděla jsem se za to že jsem z Arménie, protože moje arabština nebyla dost dobrá a ostatní děti se mi smály. Děti dokážou být dost kruté, a já jsem tedy raději říkala že nejsem Arménka, ale Francouzka, protože Francie je v Libanonu v kursu. Arménskou hudbu jsem proto objevila až v Paříži, měla jsem soukromé učitele, zjistila jsem že arménská kultura má bohatou hudební stránku. Můj otec se snažil mě k arménské hudbě přivést už předtím, ale já nikdy nechtěla – a pak mi psal do Paříže: k tomu, abych objevila arménskou hudbu, jsem přece nemusela opouštět Libanon.
Loni v červnu byla arménská hudba ústředním tématem na veletrhu Midem, měla jste tam též koncert?
Ano, ale nebyla jsem pozvaná, a tak jsem se jim vnutila. Když jsem se dozvěděla, že plánují Arménii, řekla jsem si, té šance je nutno využít. Musím nasadit všechny prostředky, abych se tam dostala. Zavolala jsem svým hudebníkům, kteří žijí v Itálii a s nimiž jsem natočila album. Jeli jsme do Cannes, kde byli v té chvíli producenti z celého světa. Vystoupil jsme v restauraci, takže to bylo off-Midem.
Vy žijete v Bejrútu, kapelu máte z Itálie, jak k tomu došlo?
Setkali jsme se při natáčení filmové hudby v Barceloně, Sedm malých příběhů, každý z nich reprezentuje jednu bílou klávesu na klavíru. Sandro Mussida, můj budoucí kapelník mi tehdy řekl, že mám nejkrásnější vibrato, jaké kdy slyšel, já si to zapamatovala a pak o dva roky později jsem mu zavolala abych mu to připomněla. Dohodli jsme se, že s tím hlasem něco uděláme, potkali jsme se v Indii na workshopu o severoindické hudbě a rozhodli se natočit moje druhé album, Titernig, což znamená Motýl.
A předtím jste měla rockovou desku a videoklip, který pak v Libanonu zakázali.
To bylo spojení básně od Williama Saroyana se starou arménskou písní, Zartir Vortyag. Když v Libanonu chcete použít v televizi klip, musí projít cenzurou, nemáme tam svobodu projevu, a oni se mě ptali o čem je ta píseň? O matce která mluví se synem, a ten jde do války s nepřítelem, který v té písni není jmenován, ale jedná se o Osmanskou říši. Zakázali ji, protože by prý ohrozila vztahy mezi Libanonem a Tureckem, což od nich bylo docela hloupé, protože toho pak byly plné noviny a ta kausa měla mnohem větší ohlas než kdyby píseň nezakázali.
Vy máte na paži tetování, podobně jako Mariza. U portugalských zpěvaček fado je to běžná věc, co to znamená u vás?
To je jméno mého prvního alba, Midan, a další tetování bude motýl.
Petr Dorůžka www.doruzka.com
