Houpací koně - Desolation Peak (Houpací koně, 2018)
V uplynulých dňoch sa sme znova vrátili do roku 2018 a pokúšali sme sa zistiť, či sme náhodou niektoré zaujímavé hudobnícke osobnosti a ich albumy nemohli prehliadnuť. Obzvlášť sme sa sústredili na hudobné scény našich bezprostredných susedov – Poľsko, Maďarsko, Česko. Nie je totiž práve najjednoduchšie dopátrať sa k spoľahlivým informáciám o dianí v týchto krajinách, možno by to bola hračka pre detektíva formátu Sherlocka Holmesa, no my sme sa pre istotu skontaktovali s našimi zahraničnými kolegami. Česká hudobná publicistka Anna Mašátová nám na otázku, ktorým českým albumom minulého roka by sme mali venovať pozornosť, odpovedala nasledujúcimi tipmi: Tomáš Palucha – Čaro, Nylon Jail – Irreversible Changes a Houpací koně – Desolation Peak. Keďže nám aj pohotovo poslala najnovší album skupiny Houpací koně a jeho hudobný obsah nás nenechal ľahostajnými, s radosťou mu teraz venujeme zaslúžený priestor.
Houpací koně je česká rocková skupina pochádzajúca z Ústí nad Labem. Na hudobnej scéne pôsobí od roku 1991 a jej hudba neprestáva rásť do krásy. Po prelomovej platni Everest z roku 2013 zdoláva ďalší vrchol, tentoraz spojený s beatnickou ikonou Jackom Kerouacom.
Jej ôsmy štúdiový album síce nesie anglický názov Desolation Peak, no texty piesní zostali ako v minulosti, v Češtine. Neznamená to však, že by sa na pesničkách skupiny oproti minulosti nič nezmenilo. Jej doterajším umeleckým vyvrcholením bol predchádzajúci album Kde jste mý přátelé dneska v noci (2016). Temný výraz tejto kapely je súčasťou povahového založenia jej tvorcov. Hudobne je však jej celkový výraz v súčasnosti vytváraný predsa len trochu inak. Ešte pred dvomi rokmi boli Houpací koně skôr „gitarovou“ skupinou, i keď v ich aranžmánoch mali syntetické zvuky tiež svoje miesto. Dnes je v ich hudbe elektronika postavená zvukom gitár na rovnakú úroveň. V niektorých piesňach preberá počítačový tep hlavnú úlohu a tam, kde rytmus udávajú živé bicie, sú akoby prekryté výraznejšou digitálnou úpravou, než býva u podobných skupín zvykom.
Pri tejto príležitosti sme položili niekoľko otázok publicistovi a ich frontmanovi, ktorým je Jiří Imlauf.
Anna Mašátová nám prezradila, že Ste na Slovensku hrali prvý krát až v minulom roku. Nikto zo Slovenska Vás predtým nekontaktoval?
Musím Annu poopravit, na Slovensku jsme loni nehráli zdaleka poprvé. Úplně první koncert jsme u vás odehráli někdy v roce 92 nebo 93, jeli jsme jako cucáci s irskou kapelou Seven Kevins, na Slovensku jsme s nim byli jeden nebo dva koncerty, jeden si vybavuju, bylo to v Košicích, betonový kulturák, Irové přidávali cover Love will tear us apart a pozvali nás ho hrát s nimi. Od těch dob jsme na Slovensku sem tam hráli, moc pěkný to bylo třeba s Kolowrat, třeba v Tabačce v Košicích, kdesi v Bratislavě, krásně se o nás vždycky postaral Janko v prešovské Christianii, výjimečný klub. Nečekaně často si vybavuju domek v kopcích nad Bardejovem, kde jsme po koncertě v klubu kousek od náměstí pili pálenku, povídali si s chlapíkem a četli si školní sešity jeho dcery. Před rokem a něco jsem hrál a četl v Banské Bystrici na literárním večeru a koupil si tam krásnou knížku textů Modrých hor, Dobré slohy.
Dostávajú sa k Vám informácie o hudobnom dianí na Slovensku?
Myslím, že ano, kdo chce, má je kde hledat a najít. Své v tom hraje třeba festival Pohoda, kam třeba od nás z Ústí vždycky lidi jezdili, slovenská hudba tady v Čechách má dobrý zvuk, a to jak na alternativní scéně, tak v rádiovém a televizním popu. Co s klukama sledujeme, je radio Wave nebo časopis Fullmoon a tam se slovenské scéně věnují často.
Ako si vysvetľuješ istú kultúrnu bariéru po rozdelení oboch našich krajín?
Nevidím kulturní bariéru, s lidmi, mezi kterými se pohybuju, žádné bariéry nevnímáme. V tom typu hudebního světa, ve kterém působíme, je vždycky spíš radost potkat někoho ze Slovenska. Hráli jsme tady dva koncerty s Korben Dallas, se zmiňovanými Kolowrat, roky pomrkáváme, co dělají Longital, jsme s klukama velkými fanoušky Modrých hor, ne úplně dávno jsme tady v Ústí byli na koncertě Autumnist, u kafe v kuchyni jsme tuhle poslouchali Antigonu od Katarzie.
Čo by mohol naším čitateľom a poslucháčom prezradiť o novom albume Desolation Peak? Prečo sú Vaše texty inšpirované Jackom Kerouacom?
Je to pro nás vysněné album, v našich měřítcích velké. Tak, jak jsme ho chtěli, námětem, zvukem, obalem, prožitkem. Bágly, bary, beatníci, cihlový zdi, drážní domky, plechovky s fazolema a kafem, zapomenutý časy a dneska okoukaná veteš, která má pro nás pořád velký kouzlo a přitažlivost, poklona autorovi, kterýho máme rádi. Potulujeme se po různých obdobích jeho života, zpíváme o samotě, lásce, chlastu, promarněných šancích a chuti se z toho vyhrabat. Náš středoevropskej romantickej sen o útěku před chapadly doby a plazmových obrazovek. Točili jsme v Tajným studiu v Ústí nad Labem s producentem Honzou Brambůrkem, pracovali v obvyklém složení s Petrem Kunešem a Lukášem Franzem, ale pozvali k tomu tentokrát pár zpěvaček.
Hudobne Vás v súčasnosti kto najviac inšpiruje?
Je toho tolik, co člověk všelijak zaslechne nebo soustředěně poslouchá, na co si rád zatancuje, nebo to proti své vůli slyší někde v hospodě, kdo ví, co člověka všechno inspiruje, můžou to být Spoon, Modré hory, Moderat, Archive, Damon Albarn, Beck, romský písně, co slyšíme do oken studia z protějších domů, Kiwanuka nebo normální rádiový r´n´b, Spomenik, Bratři, Aran Epochal nebo dávný Stones, Cure.. velikánskej mišmaš, nějakou dobu jsme těsně před koncertem jako intro pouštěli kousek z písně John and Mary v coveru Bryana Ferryho a Todda Terje… symbolický, to spojování starýho a novýho.
Ktoré české skupiny, alebo českých hudobníkov, by si mohol našim poslucháčom ešte odporučiť?
Nemám takovej přehled jako třeba Petr nebo Martin z kapely, byl jsem zalezlej v tom, co jsme dělali, ale vzpomínaní Spomenik, Bratři, dostal mě o vánocích koncert Arana Epochala, deska Povodí Ohře je dobrá, Tomáš Palucha jsou uvěřitelný šamani, Please The Trees uměj dřevorubecký riffy, mám rád Kafka band, Mutanti hledaj východisko jsou vtipný, zajimavé jsou také Palma nebo Hellwana…
Róbert Gregor (foto: press skupiny)
