Kandia Kouyaté – Renascence (Sterns Africa 2015)
Nové album Renascence legendární malijské zpěvačky budí obdiv, přináší nezměrnou radost z jejího návratu a zároveň jistou přitažlivost nadpřirozených kouzel.
Když malijští Mandinkové mluví o tajemných džinech, tak často z bezradnosti vysvětlit čísi hudební talent nebo původ nástrojů. Neusmívejme se: soužití s džiny patří ke kultuře mandinských griotů od časů středověké říše Mali. Griotem se musíte narodit, jinak to nejde, ve vaší kariéře to ale ještě nemusí nic znamenat, zato jste-li považován za ngara, už jste v griotské praxi dosáhl na samý vrchol hudebního mistrovství a zvládáte provádět i nevysvětlitelné věci. „Někteří lidé mě vyprávěli, jak při jejím koncertu zůstávali přikovaní na místě, cítili se jako opilí a šly na ně podivné závratě,“ vysvětlila britská novinářka a muzikoložka Lucy Duran proč se největší žijící ngara Kandii Kouyaté přezdívá La Dangereuse. Transcendetní zážitky dávané do souvislosti s jejím kontraaltem, vystihlo i přirovnání k pákistánskému qawwali zpěvákovi Nusratu Fateh Ali Khanovi. Berte nebo nechte ležet, nicméně mnozí Malijčané tomu věří: v mistrovství ngara a zdroji jejich neobyčejného umění mají prý samozřejmě prsty džinové. Cena je ale vysoká: nejedná se o žádné lidumily a svou daň si často vybírají ve formě šílenství, depresí, ztrátě hlasu nebo – a to je případ Kandie Kouyaté – nečekané mrtvice. Zpěvačku postihla v roce 2004 a nikdo už nepředpokládal, že by mohla znovu začít normálně žít, natož zpívat. Slavný senegalský producent Ibrahim Sylla, sám těžce nemocný, nicméně Kandii dodal sílu a nakonec ji přesvědčil k návratu do studia. Dokončení alba Renascence se nedožil, zemřel v roce 2013, a vše po něm převzala dcera Binetou s producentem Françoisem Bréantem.
Ngara můžeme u zpěvaček považovat za ekvivalent váženého barda: specifický způsob jakým nakládají s hlasem a slovy nemá ovšem u griotů obdoby. Klíčovými faktory zůstávají vedle pozdního věku důkladná znalost historie, její aplikace do současnosti, nebojácnost kritizovat nešvary a těsný vztah k tradici. Ke griotským zpěvačkám patří mecenáši: dříve králové a šlechtici, dnes bohatí obchodníci nebo vlivní politici. Mladou Kandii Kouyaté vystupující od 70. let na svatbách, soukromých slavnostech a později se skupinou Apollos, zahrnoval penězi a šperky milionář Babani Sissoko, ochotný koupit ji malé letadlo, jen aby mu byla kdykoliv k dispozici. Respektovaná a populární Kandia Kouyaté tudíž neviděla žádný důvod proč vstoupit do hudebního byznysu: peníze ani slávu nepotřebovala a nabídkám k natáčení a zahraničním koncertům tudíž dlouho vzdorovala. Nakonec v 80. letech svolila k lokálně distribuovaným kazetám a deskám financovaným dalším mecenášem Amary Daouem.
V Evropě se objevila poprvé v roce 1987 a pak se vydala do USA, přesto nebylo člověka, který by ji přesvědčil k podepsání nahrávací smlouvy; a že se jich okolo nového hudebního zázraku z Mali vyrojily zástupy. Uspěl až impresário africké hudby Ibrahim Sylla a mezinárodní debut Kita Kan (1999, Sterns) vynesl Kandii Kouyaté obrovské uznání. Sylla stojící za úspěchy Salifa Keity, Youssou N´Doura nebo Oumou Sangare pomohl malijské ngara bez nutnosti mainstreamového zjednodušení doladit její hudbu pro světový trh. Vytáhl do popředí s čím přišla jako první, dávno přede všemi: bez ječivých sboristek se dodnes moderní západoafrická hudba neobejde. Pojistku úspěchu alba představovala také kombinace tradičních griotských nástrojů s elektrickými kytarami, dechy a smyčci. Vše v naprosto revolučních zpěvaččiných aranžích starobylých skladeb. Uhrančivý zvuk hudby Kandie Kouyaté stál vždy na kytarových velikánech: Ousmane Kouyatého na následujícím albu Biriko (2002, Sterns) vystřídal Djelimady Tounkara a novinku Renascence táhne Djely Moussa Kouyaté.
Obavy, že kultovní hlas Kandie Kouyate po devastující nemoci ztratil na mocnosti se nenaplnily: šestapadesátiletá rodačka z malijského města Kita se tak po vítězství nad nepřízní osudu triumfálně vrací na scénu.Jakoby z ní neodešla před jedenácti lety, ale předevčírem, natolik se drží svého standardu, hudebních pravidel jaká si kdysi nastavila. Směs oslavných griotských eposů a vlastních skladeb odráží zpěvaččinu potřebu reflektovat uplynulé období naplněné trpělivou snahou „znovu se naučit úderem blesku všechno zapomenuté“. Nezapomíná na hold Bohu, mecenášům, chválí pratetu, zapomenutou ngara Batafin Soumano, vyzdvihuje roli předků a skladbu Mali Ba věnovala své zemi. Jedenácti minutový epos Camara Donfoli vypráví o historii národa Mande a Kandia Kouyate ho končí slovy: „Pokud víte odkud pocházíte, vždy budete vědět kam se vydat.“Až na klávesy Françoise Bréanta a elektrickou kytaru Djely Moussa Kouyatého ráz alba určují mistrovští malijští hráči na balafon, koru, ngoni a perkuse. A pochopitelně sboristky vedené nestárnoucí divou Hadja Kouyaté.
Jedná se o konzervativní album, možná překvapivě nedosahující na nejžhavější malijská témata, vždyť Mali je doslova pod palbou událostí, než se ale vrátíme nazpět a uvědomíme si, že Kandia Kouyaté se politikou nikdy nezaobírala.
Jiří Moravčík www.world-music.cz
Foto: archiv
