Touha překvapovat je pro Kroke typická a obecně vzato, jen těžko si představit, že by je dnes v rozletu a nečekaných proměnách mohl někdo zastavit.
Nedávno takřka současně vydalo polské trio dvě alba: Cabaret of Death a Ten. Zdánlivě odlišná, přesto, s podtextem společenského vědomí sepnutá neotřesitelnou vírou v židovskou hudbu zasazenou do historie.
Hrají Kroke ještě pořád klezmer? Na jasnou otázku vyhýbavá odpověď: někdy ano. Přivádí však k dalšímu dotazu: je nevyhnutelné se na to ptát? Vždyť Kroke nejobdivuhodněji znějí, když půdorys rozjásaného klezmeru opouštějí a štěbetavý klarinet nahrazují mrazivě kvílející elektrifikovanou violou. Zaměnitelnosti se vždy bránili temnějšími melodickými odstíny, frenetickými rytmy a navzdory očekávání fanoušků klezmeru se vydávali vstříc výzvám, které před ně kladl zájem o jazz, rock, moderní klasiku, filmové soundtracky nebo arabské inspirace. Kroke si dopřávali svobody a židovská hudba jim pod rukama postupně rozkvétala do nečekané podoby, barevné neskouposti, nepřenositelné duchovní jímavosti a smysly napínajícího artrocku. „To protože máme rádi vyvrcholení přicházející po vyvrcholení,“ vysvětlují Kroke třeba pozvolna gradující napětí skladby Passacagliafor 3, židovské variaci na barokní hudební formu passacaglia spojenou třeba s Johannem Sebastianem Bachem.
Kroke ( v jidiš Krakov) už třiadvacet bodují po celém světě.
Akordeonista Jerzeg Bawoł, Tomasz Kukurbę střídající violu s houslemi a flétnou s kontrabasistou Tomaszem Lato dodnes natočili mnoho cenami ověnčených alb. Do skladeb postupně také implantovali rockové bicí s perkusemi a samply, zazpívala si s nimi Natacha Atlas a Edyta Geppert, natáčeli s houslistou Nigelem Kennedym a Peterem Gabrielem. Hudba Kroke ohromila také velké režiséry: David Lynch použil jejich skladbu do filmu Inland Empire a když Steven Spielberg natáčel v Kazimierzi oscarový film Schindlerův seznam, přišel se podívat na jejich vystoupení a okamžitě trio pozval do Jeruzaléma na slavnostní koncert věnovaný pozůstalým holocaustu. Zmínil se o Kroke také před Peterem Gabrielem, který si je vyžádal na svůj festival Womad a natolik se s nimi spřátelil, že jim umožnil natáčet ve studiu Real World a nakonec mu pomáhali i s hudbou k filmu Rabbit-Proof Fence.Důvodů, pro které je možné nové album Ten považovat za nejvydařenější je jistě víc, přesto vypíchněme nejzlomovější: jak nikdy předtím se na něm zpívá a Kroke navazují na spolupráci s vynikající polskou zpěvačkou Annou Maria Jopek. Ke skladbě Psalmia, přesvědčená, že Kroke hrají duchovní hudbu, napsala také text vycházející z biblického žalmu.
„Tradice klezmeru pro nás dodnes představuje důležité východisko, ale všichni dobře víme, že klezmer se vždycky neustále vyvíjel.
Dokázal absorbovat spoustu vlivů, takže my dnes skrze něho objevujeme vlastní hudební světy a skládáme svoji hudbu. Nejsme ničím vázáni. Klezmer není hudba pro muzeum ale pro dnešní dobu. Není nedotknutelný,“ tvrdí Tomasz Kukurba, napodobující ve skladbě Free Falling hlasem zvuk arménského dechového nástroje duduku.Název Ten neboli anglicky deset, vnímáme jako číslovku odpovídající počtu vydaných alb, zatímco titul Cabaret of Death nedává na vybranou: zní až osudově. Stejnojmenný film režiséra Andrzeje Celińskiho připomíná děsivý úděl židovských umělců v koncentračních táborech a ghettech: uprostřed beznaděje, živoření, potupy a blízkosti smrti v nich bojovali o lidskou důstojnost a poslední zbytky rozumu. Zbraní se jim stala hudba, zpěv recesistických písní, kabaretní skeče, divadelní představení a černý humor, fungující ve „chvílích kdy měli jednu nohu v masovém hrobu“ jako zakódovaný, jen jim srozumitelný výsměch katům.
Album Cabaret of Death není překlopený soundtrack: spoustu skladeb Kroke znovu přetočili a upravili. Například skladbu Rubinstein’s Coin o legendárním pouličním herci, klaunovi a zpěvákovi z varšavského ghetta.
Jiří Moravčík (foto: press Kroke)
