Nikde není psáno, že by se ceremoniálu předávání Grammy nemohli zúčastnit vrahové, zloději a usvědčené čarodějnice, zato je naprosto jisté, že pokud by v únoru cenu za album I Have No Everything Here v kategorii world music získali hudebníci z Malawi, do Los Angeles by nedorazili. Toho času totiž, většina na doživotí, pobývá v nejtěžším malawijském žaláři.
Zvítězila zpěvačka Angelique Kidjo z Beninu s albem Sings a přejme ji to, protože, a to si přiznejme, hrůzostrašná věznice Zomba v jihovýchodním Malawi nedaleko hranic s Mosambikem přece jenom není tím druhem místa, o kterém bychom předpokládali, že tu objevíme kandidáty na Grammy. Notabene s direktivní písní Poslouchej mě, nebo ti nakopu zadek. Nominace ale účel splnila: mnoho lidí se možná poprvé dozvědělo o Malawi, malém státu z africké a světové periférie zmítaném korupcí a chudobou.
Díky americkému producentovi Ianu Brennanovi a jeho manželce, italské filmařce a fotografce Marilene Delli, se zároveň se Zomba Prison Project obloukem vracíme do éry sběratele Alana Lomaxe, přesvědčeného, že hudebního hlasu by se mělo dostat všem umlčovaným a opomíjeným lidem a kulturám. Úspěch Lomaxem zaznamenaných skladeb, dopomohl kdysi z vězení a k nehynoucí slávě černošskému bluesmanovi Leadbellymu, a přestože se na albu I Have No Everything Here žádné podobné zjevení talentů nekoná, manželům se podařilo nalézt mediálně vděčný způsob, jak bezejmenným vězňům, o jejichž vině z velké části nepochybují, poskytnout platformu pro sebevyjádření. A fascinovaně sledovat, jak hudba nadále zůstává zdrojem důstojného přežití i v přeplněné káznici s nedostatek vody, elektřiny a prolezlé nemocemi a krysami.
Nejen to: výdělek z prodeje alba má vězňům bez jakýchkoliv prostředků umožnit najmout si advokáty. Ačkoliv producenti všem zúčastněným poctivě zaplatili na ruku a uvedli je jako autory, tedy budoucí příjemce případných tantiém, pořád to nestačí. Spousta dosud neodsouzených vězňů už léta v chátrající a přeplněné budově z 19. století marně čeká na proces třeba z toho důvodu, že státní aparát nemá peníze na benzín na šestihodinovou cestu k soudu nebo překladatele; a tak tu dál sedí i homosexuálové, ačkoliv zákony trestající sex mezi stejným pohlavím malawijská vláda před čtyřmi lety pozastavila. Manželé předpokládali, že až se na ceremoniálu ozve Malawi, mohli by se místní politici pod náporem světové veřejnosti třeba chytnout za nos, změnit úděsné podmínky vězňů a uvést odkládanou spravedlnost do pohybu. Poslední zprávy svědčí o tom, že pomocí projektu Zomba Prison se už tak začíná dít: tři z čarodějnictví obviněné ženy byly propuštěny a vládní úředníci přislíbili přezkoumání některých procesů.
Vkrádá -li se vám teď do hlavy myšlenka na západního producenta s úmyslem vytřískat slávu na vězních z bohem zapomenuté, ekonomicky strádající země, zadržte. Ačkoliv Ian Brennan patří k renomovaným producentům ( TV on The Radio, Lucinda Williams, Bill Firsell) a s tuarežskou skupinou Tinariwen získal Grammy za album Tassili, v Malawi se s manželkou neocitli poprvé: s pouličními prodavači vařených myší Malawi Mouse Boys tady už před čtyřmi roky natočili desku He is #1 a letos s báječnými gospelovými zpěváky chystají už třetí pokračování.
Vystudovaný psycholog Ian Brennan od 90. let publikuje knihy o prevenci násilí, zvládání stresových situací a řešení mezilidských konfliktů, kdy už z názvů Anger Antidotes: How not to lose your s**t nebo Hate-less: Violence Prevention & How to Make Friends with a F***ed-up World odečteme neakademický přístup. Patnáct let provozoval praxi v kalifornských psychiatrických zařízeních pro nejnebezpečnější pacienty, a v USA a v Evropě pořádá přednášky a workshopy na klinikách, školách a ve věznicích a léčebnách pro závislé. V poslední novele Sister Maple Syrup Eyes intimně konfrontuje čtenáře se znásilněním v rodině a v únoru Brennanovi vyšla kniha How Music Dies (or Lives): Field-recording and the Battle for Democracy in the Arts, ve které shrnuje své hudební a terapeutické zkušenosti.Do vězení Zomba tedy nevstoupil hledač senzací, hudební zlatokop, nýbrž empatický producent s přesvědčením: „Music and other forms of art are by far the most effective kind of social-work that exists. A single, nameless one-hit wonder brings more comfort to the world than almost any single psychologist can hope to in a lifetime.“Přístup za ostnatým drátem obehnané zdi Brennan získal v roce 2013 od ředitele za příslib kursů pro vězně a dozorce. Do hudební části se pak zapojilo sedmdesát mužů a žen: zpěváků, hudebníků, tanečníků a autorů skladeb zpívaných v jazyce Chichewa.
Zatímco mužům se už dlouho dostávalo privilegia krátit si čas v kapele a sboru s kytarami, klávesami a vlastním generátorem na výrobu elektřiny, takže Brenannův návrh přivítali, ženský blok se k natáčení stavěl rezervovaně. „Jednalo se o docela jiný příběh. Neměli nic, žádné nástroje, jen kbelíky jako perkuse. Pro pozvednutí ducha sborově zpívaly a tančily. A do jedné tvrdily: nejsme žádné písničkářky. Ale pak jedna z nich vstala, zazpívala a v tu chvíli jako by se protrhla přehrada. Přidávaly se další a dlouhé hodiny zpívaly. Vlastně o sobě,“ popsala Marilena Delli vznik alba se sebezpytnými písněmi Prosím, nezabíjejte mé dítě, Už nikdy víc nezabiju nebo Vidím celý svět umírat na AIDS. A připomněla zajímavý moment: vedle odsouzených vrahů se na natáčení syrových, přesto nádherně melodických skladeb podíleli i strážní pod vedením Thomase Binamo, nuceni paradoxně občas poslouchat nářek na vězeňské podmínky.
Smysl Brennanova hudebně a lidsky terapeutického úsilí, ještě předtím než vzniklo album Zomba Prison Projektu, pochopil šéf malawijských věznic Little Dimizulu Mtengano a s podporou skupiny počítá i do budoucna. Marilena Delli se narodila v Itálii, její matka ovšem pochází ze Rwandy, kam s ní také odjela natočit film Rwanda Mama a spolupracovat se skupinou pamětníků genocidy The Good Ones. Manželovi pak pomáhala natočit kompilační album Hanoi Masters: War Is a Wound, Peace Is a Scar, záznam vzpomínek veteránů vietnamsko-americké války.V únoru produkční manželské dvojici vychází další nevšední nahrávka: album Like a Bird or Spirit, Not a Face, málokým očekávaná unikátní spolupráce hrdelní zpěvačky a věčné experimentátorky Sainkho Namtchylak z Tuvi se členy skupiny Tinariwen.
Jiří Moravčík www.world-music.cz
